nad tímto článkem přemýšlím už řadu dnů a nad tím krokem už řadu měsíců. Těžko říct kde začít, ale asi od začátku. S blogováním jsem začala 28.dubna 2012. Tehdy jsem byla postavena před skutečnost, že můj tehdejší přítel odjíždí studovat a pracovat do zahraničí, že tu budu sama a že potřebuju něco, čím se zabavím a co mě bude přivádět na jiné myšlenky. Popravdě jsem potřebovala nějakou berličku, protože jsem moc dobře věděla do čeho jdu a co mě čeká. Můj předešlý přítel totiž taktéž odjel za prací do zahraničí a mě tehdy dal za úkol na něj "čekat" a začít se poohlížet po společném bydlení. Já byla tehdy pochopitelně nadšená, už i pračku jsem měla pořízenou a čekala jen na něj. Když se vrátil, dlouho neměl čas se se mnou sejít, až to vyvrcholilo změnou stavu na Facebooku na nezadaný. Prostě jsem byla jednoho dne postavena před hotovou věc a "holka poraď si". No a tahle zkušenost mi dala onu pomyslnou životní lekci a pár facek a rozhodnutí, že vztah na dálku už nikdy nestrpím a taky že ne, za tím si stojím dodnes :)
Můj tehdejší přítel, z doby kdy jsem si zakládala blog, ale tvrdil, že jede jen na dva měsíce a že se vrátí. No a vrátil, takže to tehdy dobře dopadlo... ovšem byl to začátek tohoto blogu :)
Když jsem před těmi bezmála čtyřmi lety začínala, tak tu blogování moc neletělo. Obecně se nad takovýma holkama ohrnoval nos, s tím, že jsme cáklé, protože psát bláboly o kosmetice prostě není normální. No a tak o mém blogu tehdy nevěděl nikdo. Ani rodina, ani přítel, ani kamarádky. Nicméně doma jsem musela jít s pravdou ven ve chvíli, kdy mi začaly chodit balíčky ze spoluprací a mamce bylo prostě divné, že mi furt něco chodí a co si to jako pořád objednávám. Tehdejšímu příteli jsem to řekla tuším ve chvíli, kdy jsme se sestěhovali a začali spolu bydlet. Bylo prostě divné zase to, že sedím hodiny u noťasu, něco píšu a tvrdím, že nemám čas a nemůžu dělat nic jiného nebo někam jít. Tehdy jsem se tomu věnovala vážně hodně, šíleně mě to bavilo, čtenáři přibývali a já byla prostě nadšená. Jenže jsem si nějak neuvědomila, že jsem tím zazdila svůj osobní život. Všechno se točilo jen kolem chození do práce, blogu, úklidu doma a nákupu potravin. A můj přítel tehdy fungoval beze mě. Na jednu stranu tvrdil jak je na mě pyšný, ale asi si ani on sám neuvědomil, že je něco špatně a proto tráví tolik času s ostatními a ne se mnou. Myslím, že to v jeho očích začalo vypadat, že si nerozumíme a letos v létě vše skončilo rozchodem. Sice se vídáme dál, ale oficiální vztah nechce. Dál bych to úplně rozvádět nechtěla nebo aspoň ne takhle veřejně. Každopádně kam mířím je to, že jsem si letos uvědomila, kolik energie jsem do blogu a blogování za tu dobu vložila a kolik či spíš co konkrétně se mi vrátilo nazpět.
Víte, já si nesmírně vážím každého z vás, každého svého čtenáře, každého komentáře, každé zprávy ať už na Facebooku, emailu či Instagramu. Je to skvělý pocit. Nebo pozvánky na blogerské akce, o tom se mi před lety ani nesnilo! Doslova splněný sen! Stejně jako je úžasný pocit dostávat nabídky ke spolupracím a mít jich tolik, že si můžete vybírat. Rozhodně nejsem nevděčná, naopak si každé nabídky vážím, ale můj život se dostal do fáze, kdy jsem totálně vyšťavená. V poslední době je toho na mě opravdu mnoho. Rozchod s někým s kým jsem plánovala svůj život a budoucnost a u koho ještě doufám, že to období překonáme a najdeme si k sobě zase cestu, nejlépe oficiální a ne "kamarád taky rád". Stěhování zpět k rodičům a zvykání si na tamní režim. Náročné chvíle v práci, protože pracovat v hračkářství není před vánoci žádný med. Navíc teď po Novém roce přicházejí na řadu inventury a to znamená desítky přesčasových hodin a objíždění ostatních prodejen v republice. Tudíž téměř žádné volno. Je toho moc a když si vezmu kolik jsem toho díky přehnanému blogování ztratila, je mi z toho smutno. Nicméně věřím, že všechno zlé je pro něco dobré a že všechno nakonec dobře dopadne.
Proto si chci dát od blogování pauzu, na začátku roku bych sice ještě chtěla přijít s články o produktech, které jsem dostala k recenzi, ale dál se do ničeho nenutit, naopak nabírat sílu, dát znovu dohromady svůj život, své soukromí, začít zase číst mé milované knížky a nemít žádné "termíny". Vnitřně cítím, že to opravdu potřebuji. Sice mě blogování stále hrozně moc baví, stále mám plány do budoucna, sním o youtube kanálu, o tom, že kdyby jsme se s přítelem k sobě vrátili, tak bych jej do této části svého života také zapojila apod. Každopádně situace je aktuálně bohužel taková jaká je a já opravdu nechci nic lámat přes koleno a dělat to na sílu. Proto se snad na mě nebudete zlobit, když už na blogu nebudu tak aktivní jako dřív, ale přijdu třeba jen se dvěma či třemi články za měsíc. Ono tomu sice tak už v poslední době je, ale zatím jsem to nijak nekomentovala. A když vidím, jak vás čtenářů mého blogu ubývá, jak dokonce během jednoho dne ubylo čtenářů i deset, a to dost možná právě mou neaktivitou, tak mám pocit, že by to už nějaké info pro vás zkrátka chtělo. Takže věřím, že mé rozhodnutí chápete, že se nezlobíte a nepřestanete mě odebírat. Jak už jsem psala, nejde aktuálně o definitivní konec blogu, ale o méně časté přispívání s tím, že jak to bude dál, to zatím nevím.
Tak jo, přemýšlím jestli jsem chtěla říct ještě něco? Vlastně ano, chci říct, že budu moc ráda, když se mnou budete dál v kontaktu. Určitě se nebojte mi napsat email, zprávu na FB, na Instagramu nebo sem do komentářů nějaký milý komentář. Já se na všechny zprávy od vás moc těším, jak budu stíhat odpovídat, tak odpovím a... to je asi dneska všechno. Tak mi držte ve všem palce, rozlučte se se starým rokem podle svých představ, vkročte do toho nového tou správnou nohou, dávejte na sebe pozor a....
Mějte se krásně... Lucy :)
P.S. Obrázky jsou ze stránky Weheartit :)